Moje hojnost

Delší dobu jsem si uvědomoval, že mám skvělé nápady, ale nějak mi nepřinášejí finanční uspokojení. Já něco vymyslím, ale druzí za to shrábnou peníze. Kde je moje hojnost? Proč své skvělé nápady přenechávám druhým? Moje hojnost byla v uvědomění svého nekonečného potenciálu, abych pochopil, že mi nikdo moje nápady nemůže ukrást.

Než jsem k tomu došel, prošel jsem v životě řadou nepříjemných zkušeností. Uvědomil jsem si, že se některé moje sny neplní tak, jak jsem si představoval. Tak jsem si řekl, že by to bylo vhodné změnit – odblokovat.

Odblokování metodou One Brain jsem už prošel více než stokrát.

Toto odblokování však bylo v něčem výjimečné. Prošel jsem znovu své početí.
Téma odblokování bylo:

„Mám myšlenky a oni mi je kradou.“

Před odblokováním jsem se dostával do stavu, kdy jsem začal za své neúspěchy obviňovat druhé.

Od mala jsem byl velmi kreativní. Vždy jsem se se snažil o originální řešení. I kvůli této vlastnosti jsem byl často terčem posměchu. Byl jsem jiný, viděl jsem svět jinak než většina.

 

Při jedné meditaci v rámci andělských konstelací jsem viděl krásný strom obsypaný třešněmi. Na tom stromu byl kos, který mi ty třešně pojídal. Tehdy jsem si uvědomil, že svoje nápady mohu rozdávat – dávat ostatním, a že mi zase přijdou nové nápady. Tak jako strom další rok vykvete a bude mít nové třešně.

Měl jsem pocit, že mi to jde snadno, a že je to velmi jednoduché.

A nějak jsem zapomněl, že bych si za to mohl nechat platit. Projevilo se takové to velmi často omílané klišé: „Když tě to baví, tak si za to nemůžeš brát peníze“ nebo „Ty máš talent od Boha a za to si taky nemůžeš brát peníze.“

Vždy jsem to nechal na těch druhých na těch „kosech“, aby z mých nápadů měli užitek. A čekal jsem, až mi někdo hodí drobky (pecky) a pak jsem byl zklamaný, když oni se měli lépe než já.

Já jsem ten, kdo si nechal ty nápady ukrást. Já jsem ten, kdo je nerealizoval a spoléhal na korektnost druhých. Byl jsem posedlý ďáblem.

Měl jsem strach, že to sám nezvládnu!

Měl jsem strach, že nejsem dost dobrý!

Měl jsem strach, že to nedokážu!

Měl jsme strach, že toho ještě málo vím!

Měl jsem strach …!!!!!

Přitom při početí, které jsem znovu prožil při odblokování, jsem si uvědomil svůj nekonečný potenciál, svoje nekonečné možnosti. Nekonečné možnosti mých myšlenek.

Kdy jsem ten potenciál ztratil?

Ztrácel jsem ho postupně od narození. Ovlivnila mě výchova mých rodičů, jejich vzorce chování. Ovlivnili mě jejich rodiče. Ovlivnil mě můj děda , který mi říkal, zlatá střední cesta. Nikdy moc nevyčnívej. Dědu jsem měl moc rád a věřil jsem mu, že to, co říká, je správné.

Ovlivnila mě škola, ve které mi říkali, že nejsem jazykový typ. Že mám logické myšlení. Že jsem takový a takový. Že nejsem takový a takový. Že v tom a tom jsem po tatínkovi, že v tom a tom jsem po mamince. Že jsem jedináček. Atd.

Při odblokování mi vyšel věk příčiny, mých 13 let.

Tehdy jsem se cítil:

Zničený zruinovaný a měl jsem pocit, že nemám volbu!

Tehdy jsem ve sportovním klubu jako „mlaďoch“ řekl svoje představy – vize, jak bychom měli dělat házenou v Opavě. Představu, jak by se měl dělat sport. Svými staršími kolegy jsem byl skoro ukamenován. Ale to mi nevadilo.

Vadilo mi, že se za mě nikdo veřejně nepostavil. Ani moji kamarádi, kteří mezi čtyřma očima říkali podobné věci, jako jsem já řekl veřejně. Tehdy došlo na mé podvědomé úrovni k tomu, že jsem si vytvořil program, že moje nápady za nic nestojí, protože nejsou dost dobré, protože je nikdo nepodpoří.

Od té doby jsem své nápady předával ostatním bez toho, abych za ně byl ohodnocen – odměněn. Tak nějak jsem si na to zvykl. Bral jsem to, jakože to tak musí být. Byl jsem závislý na podpoře ostatních, na jejich hodnocení. Abych to přežil, tak jsem si vytvořil program, že moje nápady a myšlenky budu dávat „zadarmo“.

Ale časem jsem si uvědomil, že ani zdarma je nedokážou ocenit. Tak jsem byl hloupý a naivní. Za takovou cenu jsem si chtěl koupit svou podporu. Od té doby jsem hrál zápasy těch druhých. Zapomněl jsem na svůj zápas, na svůj závod, na svou hru.

Při regresi jsem si uvědomil, že jsem sám sebou jen tehdy, když si vážím sám sebe, svých jedinečných kvalit, svých skvělých nápadů.

Nastavil jsem si své nové programy:

Svou hojnost si vytvářím sám.

Jsem nadšený z toho, co dělám.

Stojím si za svým záměrem.

Užívám si hojnosti.

Beru věci takové, jaké jsou.

Vždy jednám okamžitě, abych si zachoval svoji integritu.

 

Naše hojnost souvisí, podle konceptu One Brain, s našimi tělesnými bloky. Moje bloky byly na pravé straně těla. Pravá strana těla je ovládaná levou mozkovou hemisférou – tedy logikou, systémy přesvědčení a mužskými principy.

Při uvolňování tělesných bloků se v mých myšlenkách objevili malí čertíci, kteří mi bránili žít v hojnosti. Tito čertíci představovali moje pochybnosti o sobě, pochybnosti o kvalitě a hodnotě mých myšlenek, pochybnosti o tom, jestli jsem dostatečně dobrý.

Tito čertíci způsobili, že jsem svoje myšlenky a nápady nedokázal ocenit.

Nastal čas se s čertíky rozloučit.

V regresi jsem tedy změnil své programy, své systémy přesvědčení a uvědomil jsem si, že moje myšlenky mají hodnotu. Že si mohu nechat platit za své skvělé a jedinečné nápady.

 

Změnit, transformovat svoje programy může každý. Jen musíte vědět jak. Já jsem vděčný za své transformace metodě One Brain a své ženě, která mi pomáhá měnit moje staré a nefunkční programy. Nejen jako facilitátor One Brain, ale i jako můj životní partner.

 

Zkuste si taky položit klíčovou otázku:

„Kdo“ nebo „Co“ mi brání žít v hojnosti?

(své postřehy napište do diskuse)