STEJNÁ VZPOMÍNKA, NOVÝ POHLED.

„Tohle už jsem přece řešila…“

Možná ten pocit znáte. Pracujete na sobě, nějaké téma jste pochopili, zpracovali, možná jste měli pocit, že jste ho definitivně uzavřeli. A pak přijde situace, která ho znovu otevře.

Nebo se při terapii či kineziologickém odblokování vrátíte ke vzpomínce, se kterou jste už v minulosti pracovali.

A v hlavě se objeví pochybnost:
Proč jsem zase tady? Znamená to, že předchozí práce nefungovala?

Nemusí.

Při práci s klienty se s tím setkávám poměrně často. A o víkendu jsem si to znovu zažila sama na sobě.

Dopřála jsem si vlastní kineziologické odblokování a při věkové regresi jsem se dostala ke vzpomínce, kterou jsem už dříve zpracovávala.

Jenže tentokrát bylo něco jinak.
Vzpomínka byla stejná. Já už ale nebyla stejná.

V té známé situaci se mi ukázala úplně jiná souvislost a jiný úhel pohledu než při předchozí práci.

A právě to je důvod, proč návrat ke starému tématu nemusí znamenat krok zpátky.
Někdy jsme jen připraveni uvidět další vrstvu toho, co jsme tehdy prožili – a co si z toho možná stále neseme do současnosti.

Stejná událost neznamená stejné téma

Naše životní zkušenosti nejsou uložené jako jednoduché složky v počítači:
„Toto jsem vyřešila – můžu smazat.“

Jedna událost může být spojená s celou řadou emocí, přesvědčení, vztahů a pozdějších reakcí.

Představme si například dítě, které zažije konflikt rodičů.
V určité chvíli pro něj může být nejvýraznější strach:
Co se bude dít? Budu v bezpečí?

Později se stejná událost může propojit s jiným tématem:
Musím být hodná, aby se nehádali.

A ještě později můžeme objevit další rozhodnutí:
Nemůžu říkat, co opravdu cítím, protože bych situaci ještě zhoršila.

Jedna událost.
Ale několik různých emocionálních souvislostí.

A tady považuji za důležité zdůraznit jednu věc.

Nejde o to dokázat, co se tehdy přesně stalo. Důležité je, jaký význam má daná vzpomínka pro člověka dnes, jaké emoce s ní jeho systém spojuje a zda podle tehdejšího způsobu reakce stále nevědomě jedná.

Proto se při kineziologické práci nemusíme vracet ke vzpomínce proto, že jsme ji minule „špatně odblokovali“.

Tentokrát můžeme zpracovávat něco jiného, co je s ní spojené.

Vzpomínka zůstala. My jsme se změnili.

Tohle považuji za velmi důležité.
Cílem práce s minulostí podle mě není vymazat naše vzpomínky.
Naše zkušenosti jsou součástí našeho životního příběhu.
Mění se ale náš vztah k nim.

Vzpomínka, která ve mně kdysi vyvolávala silný stres, ve mně později může vyvolávat mnohem menší emoční reakci. A zároveň v ní díky novým životním zkušenostem mohu objevit souvislost, kterou jsem před několika lety vůbec neviděla.

Je to podobné, jako když po letech čtete stejnou knihu.
Text se nezměnil.
Změnil se čtenář.

A najednou vás osloví věta, kterou jste při prvním čtení úplně přehlédli.

Přesně to se stalo o víkendu mně

Dopřála jsem si vlastní odblokování.

A při věkové regresi jsem se dostala ke vzpomínce, kterou jsem už dříve zpracovávala.
Jenže tentokrát jsem v ní objevila úplně jiný úhel pohledu.
Najednou nebylo podstatné to, co bylo důležité minule.

Ukázala se jiná souvislost.

A právě to mám na kineziologické práci ráda.
Nesnažím se vědomě rozhodnout:
„Určitě za tím bude tahle událost.“
Jdu po souvislostech, které se při práci ukazují, a sleduji, kde je vzhledem k dnešnímu tématu stres.

Po skončení svého odblokování jsem si položila otázku:
„Co mi dnešní odblokování přineslo?“

A vytáhla jsem kartu OČIŠTĚNÍ.

Když jsem si přečetla její význam, krásně mi zapadl do toho, co se během práce odehrálo.
Odpoutání od starých energií, bolestí a emočních zranění. Opuštění starých omezení. Vytvoření prostoru pro vlastní rozhodnutí.

Někdy si totiž neseme něco dávno poté, co původní situace skončila.

Minulost už neexistuje. Její program ale může pokračovat.

To je pro mě jeden z důležitých principů práce s podvědomými vzorci.
Situace se mohla odehrát před deseti, třiceti nebo padesáti lety.

Jenže pokud jsme si v ní vytvořili například přesvědčení:
Musím být hodná.
Nesmím nikoho zklamat.
Musím všechno zvládnout.
Nemůžu říct, co potřebuji.
Nejsem dost dobrá.

…můžeme podle něj nevědomě reagovat ještě dnes.

V našem online kurzu 10 kroků k sebelásce pracujeme také s tím, že v náročných situacích můžeme nevědomě sklouzávat k zažitým programům a způsobům reakce, které jsme si přinesli z minulosti. Říkáme tomu autopilot – opakování zažitých programů a minulých reakcí.

Odblokování proto nevnímám jako boj s minulostí.
Vnímám ho jako možnost zjistit:
„Potřebuji podle tohoto starého rozhodnutí ještě dnes žít?“

A pokud ne, hledáme cestu, jak snížit stres spojený se starou zkušeností a vytvořit prostor pro jinou reakci.

Osobní rozvoj není přímka

Někdy máme představu: téma → zpracování → hotovo.

Ve skutečnosti se osobní rozvoj často podobá spíše spirále.

K určitému tématu se můžeme po čase vrátit.
Na první pohled jsme zase na stejném místě.
Jenže nejsme.

Jsme o jedno patro výš.

Máme jiné zkušenosti.
Jiné vědomosti.
Jiné vztahy.
Jinou schopnost podívat se na sebe.

A proto můžeme v téže události objevit něco, co jsme předtím vůbec nemohli vidět.

Když se tedy něco starého znovu objeví…

…nemusíte si automaticky říkat:
„Proč zase tohle. Vždyť už jsem na sobě tolik pracovala.“

Zkuste otázku změnit:
„Proč se mi to ukazuje právě teď?“

A ještě lépe:
„Co v tom dnes vidím jinak než tehdy?“

Možná zjistíte, že se nevracíte zpátky.
Možná jste naopak došli tak daleko, že můžete odložit další zavazadlo, které už na svou další cestu nepotřebujete.

A přesně tak na mě působila moje víkendová karta.
OČIŠTĚNÍ.

Malé zastavení pro vás

Pokud se vám v životě opakuje nějaké téma, zkuste si dnes položit tři otázky:

Co se mi v životě opakuje, přestože mám pocit, že už jsem to řešila?

1. Co na této situaci dnes vidím jinak než před několika lety?
2. Jaké staré přesvědčení, očekávání nebo břemeno už nemusím dál nést?

Někdy nepotřebujeme změnit minulost.
Potřebujeme změnit to, co si z ní neseme do dneška.