JAKÉ JSOU VAŠE VZTAHY? JSTE NA NĚ ALERGIČTÍ?

7.5. 2015 (Aktualizováno: 9.4. 2017)Kája Gřešková4328x0 Komentářů

Před pár dny se mě dcera zeptala: “Mami, myslíš, že alergie může souviset s určitým člověkem?
Její otázka mě překvapila, protože mi to přijde naprosto samozřejmé a moje zkušenosti z poradny to jen potvrzují.

Zároveň jsem si na její otázce uvědomila, že je třeba tyto samozřejmosti neustále připomínat.
Takže připomínám:

Obecně princip ALERGIE znamená problém ve vztahu nebo vztazích.
Uvědomte si, v jakých situacích používáte větu typu: „jsem na ni nebo na něco alergická“, „jsem alergická na chování určitých lidí“. Může se to vztahovat k jednotlivému člověku nebo skupině lidí.
Zkrátka nepřijatelný VZTAH/VZTAHY = ALERGIE.

POHODOVÉ VZTAHY = ZDRAVÍ, KLID, POHODA.

NEPŘIJATELNÉ VZTAHY nebo NEPŘIJATELNÉ POCITY Z CHOVÁNÍ LIDÍ = ALERGIE.

Pokud je tedy někdo na něco alergický, například na pyly, nejsou na vině pyly, ale pocit, který jste kdysi zažili, v přítomnosti pylu. Představte si nádhernou, jarní louku plnou barevných, voňavých květů. Proč je to pro někoho krásná představa a pro jiné jen představa vůně květů, aniž by byly bezprostředně v jejich přítomnosti, způsobí šimrání v nose, pálení očí nebo se dokonce spustí rýmu?

CO VÁS vlastně DRÁŽDÍ?
S jakou vzpomínkou máte vůni květů spojenou?
Kdo Vám květy znepříjemnil?
Komu nebo čemu jste uvěřili, že Vám květy budou způsobovat problémy?

Představte si, že se malé dítě, které skáče, válí se na louce plné vůní a barev květů. Bezprostředně se raduje, vůbec si neuvědomuje, že květy nebo tráva mu zabarvily oblečení. Co asi bude následovat? Výčitky (mámy)? „Jak to zase vypadáš, podívej se na to oblečení, …“ Dítě se rozpláče, vždyť se jen radovalo, nerozumí tomu, co udělalo špatně, za co bylo pokárané. Děláme to často. Místo abychom se nakazili radostí dětí, nevědomky jim jejich radost zkazíme a tím jim symbolicky zkazíme radovat se z přítomnosti vůně květin.
Nastavíme jim alergický program.

Nebo: procházíte rozkvetlou alejí a přemýšlíte, jak vyřešíte problém, který Vás dlouhodobě trápí. Neumíte najít řešení. Stresuje Vás, že problém neumíte vyřešit nebo Vás stresuje doprovodná vůně rozkvetlých stromů?
Své trápení si spojíte s vůní stromů.
Většinou to neumíte oddělit. Příště při řešení problému ani nemusí být nablízku rozkvetlé stromy, stačí jen to, že něco neumíte vyřešit. Nebo opačně, kdykoli cítíte rozkvetlé stromy, vybaví se Vám nejistota, kterou jste kdysi v přítomnosti stromů zažívali a alergická reakce se opět projeví.

Podobně je to s prachem. Kolikrát přišli Vaši rodiče do Vašeho pokojíku a vyčítali Vám, jaký tam máte „nepořádek“, že byste si konečně měli uklidit, že se na to nedá dívat apod. Jste alergičtí na prach, nebo na výčitky rodičů? Děláte to i svým dětem?

Nebo jste ubližovali kytkám na zahradě a někdo Vás při tom „nachytal“? Cítili jste při tom zahanbení? A vyslechli jste při tom doprovodná slova typu: „to se nedělá, chceš aby Ti to kytky jednou vrátily“? Máte na výběr, můžete se omluvit (klidně i těm kytkám) a mít tuto situaci spojenou s klidným pocitem nebo s pocitem hanby či strachu. Potom Vám kytky opravdu mohou ubližovat.

Já jsem nikdy nebyla alergik. Přesto od určité doby si mi spustila rýma, když jsem měla začít sekat trávu. Přemýšlela jsem nad tím. Vybavily se mi slova mámy, „proč sekáš tu trávu, takovou práci by měl dělat chlap“. My jsme to s manželem měli nastavené jinak. Já nejsem žádná zahradnice a manžel zahradničení miluje, ale musí na to mít čas. Takže o sázení se stará on a já raději jen sekám tu trávu. Ale když dlouho nevysazoval a já jen pořád sekala, naskakovaly mi v hlavě slova mé mámy, že by tuto práci měl dělat manžel. Byla jsem na sebe naštvaná, že to musím dělat. Spojila jsem si to s povinností. V momentě, kdy jsem si to uvědomila a nastavila jsem si, že já chci sekat, že sekání trávy je pro mě relax a mám na sekání trávy dostatek času, sekám bez rýmy. A manžel si zahradničí kdy chce.

I Vy sami si můžete přijít na to, co nebo kdo Vás vlastně dráždí a co s tím můžete udělat. Jaký postoj k tomu chcete zaujmout.

Většinou nám nejvíce ubližují ty vztahy, které jsou nám nejbližší. Rodina, přátelé. Jsme s nimi příliš propojeni a bolí nás, když nám „ubližují“ (nezájmem, výčitkami, nedůvěrou, nepochopením …)

Malá slečna si spojila alergickou reakci (teklo jí z nosu, očí) s prožitkem nepříjemných hádek svých rodičů, kdy si vyhrožovali rozchodem. Ona se bála, že by se rodiče opravdu rozvedli a plakala při tom (teklo jí z nosu a očí). V hlavě se jí honilo, co když já sama jsem důvodem hádek svých rodičů?
Rodiče bohužel nevěděli, že je jejich dcera slyší. Ona se bála zeptat. Udělala něco špatně? Neorientovala se v tom, co se vlastně děje, měla strach, jak to dopadne. Mohla něco změnit?
Samozřejmě, že mohla, bohužel to tenkrát nevěděla.
Stačilo si jen promluvit, udělat si jasno v tom, co se vlastně děje. Tenkrát byla příliš malá, aby si uvědomila své možnosti a rodiče byli příliš zaujati svým problémem.

Nebyl tam ani pyl, ani prach. Možná peří?

HLAVNĚ TAM BYLY PŘÍLIŠ SILNÉ EMOCE.

Opětovné připomenutí tehdejších emocí a jejich zpracování slečnu navždy osvobodilo od alergie. Během jednoho sezení se zbavila projevů, které ji provázely několik let. A co jí to neustále připomínalo? Chování jeho otce. Rodiče se totiž opravdu rozvedli. Když ho potom „trávila vymezený čas s ním“, nekomunikoval s ní, neptal se jí, jak se cítí, co řeší, jen nařizoval, nedával ji žádné možnosti. Stejně jako tenkrát – neměla žádné možnosti.

JAKÉ JSOU VAŠE VZTAHY?

JAKÉ VZTAHY VÁM UBLIŽUJÍ?

JAKÉ POSTOJE SI ZVOLÍTE VE VAŠICH VZTAZÍCH?